Jaro už je v plném proudu. Stromy a keře u nás začínají pučet, čmeláky potkáváme venku bzučet a taky mi přišla poslední rodičovská na účet. J
Navštívila jsem živnostenský úřad, dveře 301, kam když jsem vstoupila, tak jsem neměla pocit, že jsem v kanceláři, ale uprostřed botanické zahrady. Nádhera! Stala se ze mě OSVČ. V mém myšlenkovém podnikatelském světě utrácím a vydělávám miliony, takže teď už mi zbývá jen tuto hojnost stihnout zhmotnit a zrealizovat v tomto současném životě.
S příchodem nově ustájeného koně se také otevřela naše nová sedlovna, není ještě stopro hotová, ale už je použitelná a řekla bych, že i reprezentativní.
Jsem ráda, že u nás nejsem sama, kdo by rád kráčel po cestě Jezdectví, takže jsme se společně s holkama zúčastnily společného jezdeckého tréninku s Václavem Bořánkem na ranči Vlkovsko. Informací spousty, každý si našel to svoje. Teď mám týden a půl s Eponie projezdit transverzály, jak mé jezdecké umění s úsměvem nazývá můj muž a hurá na týden do jižních Čech za Václavem a Bárou. Jo, první dovča tohoto roku, už se těšim.
ZeměRáj se během roku také ještě rozroste o dvě tůně, jedno včelstvo a jedno hříbě. Tůně nám podpořila nadace Škoda Auto, jako druhý nejlepší projekt v biodiverzitní výzvě, včelky už mi pan včelař stěhuje do mého warré úlu a hříbě?
To se stane tak, že jdete na úřad, kde řešíte něco s pozemkama, pan Pašťálka, člověk na svém místě se zmíní, že nám schází 1 a půl dobytčí jednotky a jestli nemáme v plánu náhodou koně přikoupit, že se nám to vyplatí, uskuteční výzvědný telefonát svému známému panu Hrdličkovi a spraví nás, že jedno hříbě na prodej má. Čirou náhodou je to zrovna irský cob, o kterém už tak rok uvažuji. Jedna krátká návštěva u pana Hrdličky, mé nadšení z jeho koní i z jeho voduzadržující činnosti v krajině je nebetyčné a večer už mu posílám zálohu a malej cob je náš.
Děkuji Vesmíru a jedeme dál!
