Tak. Je leden. Rok hada, rok transformace, svléknout vše staré, změnit to, co nám nevyhovuje, za to co si myslíme, že by nám mohlo sloužit a vyhovovat líp. Nebát se to udělat a jít to prostě vyzkoušet. Mám ráda hady. Krom toho, že v nich spatřuju takovou tu nebezpečnou krásu, tak mi moje děti přezdívají mamba.
Když se ohlídnu zpět, tak jsme za uplynulý rok udělali spoustu práce. Já té práce, která zas až tak vidět není a Hombre té fyzické, která vidět je. Obložil stáj kamenem, vyměnil plastový hnusný roury za hezký kovový okapy, zpevnil dalších 50m2, vyměnil schody do sedlovny a rozestavěl přístřešek pro koně, kteří se nedostanou dovnitř to té obložené stáje. Postavil dřevěná vrata, která vedou do stáje ze dvora a zadní vrata do kruhovky. Natáhli jsme provizorní osvětlení v sedlovně. Vysadili jsme 20 stromů. Vyměnili jsme nespočet kůlů. Natáhli jsme dilatační pružiny na drát, takže ho máme krásně vypnutej a ne provlněnej. Je to sice detail, ale krásně se na to kouká a každej den z toho mám radost. Život je o detailech. Alespoň ten můj.
Kdybych měla vypsat, co jsme naplánovali a nestihli, tak by toho asi bylo víc než toho, co už je hotové. Takže to sem psát nebudu. Děláme co je v našich silách a sami vůči sobě máme čisté svědomí, že to nešlo udělat ani lépe ani rychleji. Takže letos žádný seznam, pokus o žádný tlak a uvidíme.
Kdyby někoho zajímalo, jak to tady vypadá, jak to tady funguje, co tvoříme, tak se ozvěte. Nezávazné návštěvy vítány.
Na závěr jeden hadí citát:
Had, který nedokáže svléknout svou kůži, musí zemřít. Také mysl, která nedokáže změnit svůj názor; přestane být myslí.“
Friedrich Nietzsche.
Zdraví mamba Bára