Nemám ráda nedokončené věci. Dennodenně tady přehlížím kupu nedodělků a smiřuju se s tím, že dodělat to bude trvat třeba i dýl jak den, měsíc či rok. Takže jsem ráda, že jsme s Pájou a Bohoušem dokončili etapu Krkonoše – Jizerské hory. Vyrazili jsme v srpnu, takže v sezoně, což není moudré, ale vyhlídka dokončit etapu byla lákavější. Musím přiznat, že nejsem ten typ stezkaře, který chodí kvůli tomu, aby potkával lidi a sdružoval se a sdílel a povídal si. Pája, musím říct, že dar konverzace ovládá. Tak se učím J
Ve čtvrtek 7.8. po šesté ráno sedám do auta a jedu k Páje do Jizerek. První dobré znamení celé výpravy je, že jsem v pekárně u pana Maška dostala kávu zdarma. Tyhle nečekané maličkosti mě vždy nejvíce potěší. Autobusem přejíždíme do Harrachova, po doplnění zásob vyrážíme směr osada Jizerka. Jdeme tento úsek stezky v protisměru. Jsem překvapená, jaké množství motýlů všude kolem potkáváme. Jsou krásní. Nejnečekanější ovšem bylo, že jsme potkali Davida Hasselhoffa na jedněch dveřích přímo v osadě Jizerka. J
Po obědě vycházíme směr Protržená přehrada, rašeliniště na Čihadlech až k přístřešku pod Holubníkem, kde máme v plánu přespat. Šlo se dost po asfaltu, takže jsme se každou chvíli vyhýbali elektrokolům. Byla jsem překvapená jaké množsví housenek po cestě potkáváme. Čihadla pěkný, ale už se těším, až zalehnem. Obě nás s Pájou tlačí boty a sluníčko zapadá. Přístřešek už je zabrán asi 8 náctiletými, tak jdeme zklamaně dál, ale v zápětí zklamání opadává, protože jsme našli fakt krásný místo na spaní pod skalním převisem, krásně skrytý a čistý.
Kdo ale není krásně čistý je Bohouš, který nezklamal a stihl si hovno namazat aspoň na obojek. Fuj.
V pátek ráno pobalíme a razíme na luxusní vyhlídkové místo na Holubník, pak Ptačí kupy a po jedenácté si užíváme brunch na Hřebínku. Výborná vegečočkovka! Dál šlapeme skrze nádherné Jizerskohorské bučiny se spoustou skal, až k zastávce u Kozy (vzhledem k jídlům, co tam připravují, by se to klidně mohlo jmenovat: ,, U Přesmažené kozy“). Pak stoupáme na Oldřichovské sedlo na Špičák. Na zakempení je ještě brzo, tak šlapeme dál k přístřešku Pod Vysokým, kde naštěstí nikdo není. K véče si zalíváme polívku a kuklíme se do Patizonů. Nádhera.
Etapu zakončujeme v sobotu dopolko v Chrastavě, kde si na íčku vytetujeme razítko a oslavíme to pizzou v jediné otevřené restauraci na náměstí. Protože je krásný den a víceméně celý před námi, tak se rozhodneme dojít do Kryštofova údolí. Po trase stezky ještě pokračujeme k Buku republiky (kde teda není buk, ale jasan) a po žluté se značkou camina klesáme do Kryštofova údolí. Po dvou dnech se vykoupu v přírodním koupališti, nabereme vodu ve studánce a dáme si kávu U Ježka, kde si koupíme ručně dělané přírodní mýdlo z Peru.
No a teď už jen busem do Liberce, tramvají do Jablonce, busem do Maxova a autem domů.
Motýlí moudro na závěr:
„Život nestačí, řekl motýl. Človek musí mít k němu sluneční jas, svobodu a malý kvítek.“
Hans Christian Andersen