Tak už to zase začíná – dlouhý dny a kratší noci. Super. Ranní ježdění za svítání, pozorování poštolek, první kvítky, první čmeláčice, první rozkvetlý stromy, první plody zimolezu, medvědí česnek, věčně zanedbaná zahrada, která následující dva měsíce dostane alespoň trochu péče, rozbory koňských bobků, abychom zjistili, kdo žije se svojí střevní zoologickou v harmonii a u koho je to spíš divočina a více času na všechno to, co jsme ještě nestihli (a smířit se s tím, že ani letos nestihnem).
Čeká nás obložit zevnitř stáj, schody do sedlovny, schody u koní, postavit ještě jeden nový přístřešek, připravit novou skříň do sedlovny pro nějakého nově ustájeného, světlo do sedlovny a rychlovarná konvice.
Dále pak procestovat tři týdny směr Itálie a zpět, menší výlety po okolí, obejít houpačky z hor, které jsme loni nestihli, užívat si děti, dokud tu jsou (čas letí – nejmladší už je 5), odpočinout si od dětí – jen já a kůň (letos zase 2x Ranch 28, Oldřiš + týden ve školičce), plnit si malé cíle a radosti a zároveň se krůček po krůčku přibližovat těm velkým.
Lidé si píšou bucket listy, kreslí vision boardy a někdo to má třeba jenom v hlavě. Já mám třeba pestrobarevný bucket list v hlavě:
1, piafa se svým koněm
2, obejít ČR (pěšky bez svého koně)
3, naučit se péct dobré bezlepkové pečivo
4, mluvit německy bez gramatických chyb
5, mluvit anglicky bez gramatických chyb
6, skouknout Pána prstenů prodloužené verze a neusnout u nich
7, přespat sama venku v lese
8, lukostřelba z koně
9, zlepšit se v neverbální komunikaci
10, naučit se na ukulele a na flétnu tak, abych se nestyděla zahrát venku u ohně
11, atakdále atakdále atakdále
Podle mě je dobré vědět, co chcete, a když ještě náhodou někdo není ve spojení sám, se sebou, tak třeba alespoň vědět, co nechcete. Nějak se začít musí, ne? Tak já se jdu zeptat svého koně, co si myslí o té piafě.
Napadá mě citát na konec:
,, Miřte na měsíc. I když jej minete, skončíte mezi hvězdami.“
L. Brown
