Stáj stojí, izolátory izolují, napáječka napájí, koně se opět pasou a my vyjíždíme na říjnový roadtrip (náš historicky první zahraniční), jehož cílem je moře. Moře, kde by se ještě dalo koupat. Takže jako správní češi vyrážíme do Chorvatska. Já s Hombrem, naše 3 děti, 1 pes, 2 wildshirts, 5 plyšáků a asi 10 Schleich koní (to jsem zjistila až u moře, když se váleli všude na zemi našeho transporteru).
Bylo to super. Změna prostředí (i když ho milujete) je určitě blahodárná a obohacující. Přivezli jsme si bohužel nemilé zjištění, že jsme za tu dobu, co jsme nikde nebyli zaprdlí a zpáprdovatělí a cestovatelskou lehkost bytí musíme znovuobjevit. Takže v květnu jedem zas J
Kdo se na roadtrip s dětmi teprve chystá a zajímá Vás naše cesta podrobněji, tak sdílím naši trasu níže.
První den: 5.10., v 10:46 vyrážíme z Horní Kalný přejíždíme ČR pouze s malou zastávkou v Jihlavě, jdeme na skok na skalní vyhlídku Zaječí skok, kde si dáme kávičku, dokoupíme v Jihlavě zapomenuté věci (Rago byl poprvé v životě osobně ve zverimexu pro náhubek) a razíme na naši oblíbenou Pálavu, na parkoviště v Klentnicích, kde poprvé rozbalujeme střešní stan a vaříme jednu rychlou čínskou polévku (naše skorobio děti poprvé poznávají lahodnou chuť tohoto instatntního zázraku a jsou více než nadšené).
Druhý den: Ráno je naprosto krásné. Parkoviště má ideální polohu s výhledem na východ, kocháme se, učíme se sbalit střešní stan (u této činnosti se cítím lehce jako horolezec, když si na stěně transporteru hledám 2 pevné body na nohy, které by mé ruce přiblížili dostatečně blízko střešnímu stanu). Kupujeme snídani v Mikulově v Lidlu a šlapeme nahoru na Tanzberg (původní název sv. kopečku), kde si jí ve sluncezáři vychutnáváme, pak valíme dolů do Mikulova na první kávu do kavárny, dotankovat a hranice přejíždíme přesně v 11:08. Po dálnici projíždíme Rakousko. Ve Slovinsku seznamujeme děti s dalším výdobytkem moderní doby, který se jmenuje McDonald, dáme si McCafé a jedeme dál. Po jednom neúspěšném výjezdu na parkoviště pro horolezce už za tmy parkujeme na odpočívadle v Črnym Kalu, vaříme opět čínský zázrak a spíme všichni v autě.
Ráno třetí je nezapomenutelné, protože poprvé z dálky už vidíme moře. Děti, plyšáci a Rago poprvé, já po 15 letech a Hombré po 14 letech. Rychle se převlékáme, čistíme zuby a jedeme na první mořskou zastávku do slovinského Koperu. Kupujeme čerstvé pečivo na snídani, kávu, učíme se první cizí slovíčko, které nás bude provázet celou dovolenou (SLADOLED) a jdeme si na psí pláž vychutnat první snídani na břehu moře. Pláž super, ikdyž byla psí, tak čistá, vysazené stromy, málo lidí, parkoviště, záchody i sprcha blízko. Jen Ragi se napoprvé moc nalemtal slané vody a měl jisté střevní trable. Proběhla první koupačka v moři a odpočinek. Chtěli jsme ještě omrknout Piran, ale nedokázali jsme zaparkovat, tak jsme sjeli až do Portorože, a to byla chyba. Mraky lidí (a to jsme tam byli v mimosezoně), pláže ošklivý, prostě jeden velkej hlučnej komerční cirkus. Hodíme do sebe sladoled a rychle pryč. Do Chorvatska. Začínáme na výčnělku zvaném Savudria (na mapě vlevo nahoře, kde začíná Istrie). Krásná klidná opuštěná zátoka, zavřený kemp, spousta mušlí a parkoviště, kde se může parkovat jen od 6-22h se značkou škrtlé stany a obytňáky. Škoda. Tak si po véče asi do 9 čteme (teda Hombre nám čte o cestě do Santiaga od L.Zibury, super čtení) a pak po tmě přejedeme na parkoviště za místní kostel, kde se určitě taky spát nesmí, akorát tam tu značku nedali. Bohužel jsme zjistili, že postrádáme bezstarostnost a drzost našich mladších let, kdy jsme kempovali přímo u značek zákazu kempování a nic si z toho nedělali, tak se nám hůř usíná a pořád čekáme, kdy nás někdo vyrazí a zpokutuje.
3. den: Nikdo nás nezpokutoval a lehce po šesté zas přejíždíme na naše známé parkoviště, pobalíme a jedeme na snídani u moře do Umagu a ranní kávu v kavárně se závěsnou houpačkou. Máťa je ve svým živlu. Koupačku dáváme v zátoce Lovrečica a odpolední sladoled v Novigradu. Novigrad ve srovnání s Umagem vede na plné čáře. Hodně plusové body získal i za psí hřiště, které jsme s Ragim navštívili. Odpolko ještě procházíme nějaké další psí pláže a navečer jedem na velmi pěkné místo asi půlhoďky od moře s vizí klidné noci. Na kopečku vedle hřbitova to vypadá super, ovce navolno, jen jeden domorodec na špinavým dvorečku mezi zvířatama. Zajíždíme za hřbitovní zeď, aby nás neviděl a vaříme véču. No za chvíli už je samozřejmě u nás a sděluje nám, že tam spát nesmíme, že je správce hřbitova, a že by z toho mohl mít problémy KDYBY přijela policie. Nicméně nám dává velmi výhodnou nabídku, že za 10 euro si můžem dát auto k němu na dvoreček mezi stádo ovcí, 3 psy, selátka a hejno slepic a kachen. Tak to je nabídka, která se neodmítá. Zhodnotili jsme to jako nejhůř investovaných 10 euro za celou dovolenou. Čoklové štěkali do půlnoci, pak padla mlha a začalo kapat ze stanu na střechu auta, takže ve 3 ráno vstávám a vrstvím mezi to kapání a střechu ručníky a v 5 začal kohout. OMG. V sedm už valíme pryč.
4. den: Snídaně u moře v Poreči, koupačka v kempu Zelena laguna, odpolední sladoled ve Vrsaru. Za nás teda Vrsar na plné čáře převálcoval mnohem profláklejší Poreč. Vrsar je na kopci, krásné uličky, ještě krásnější výhled a parkování zadarmo. Jedem nocovat k rozpadlému klášteru na kraji vesnice u Limského zálivu. Stejně jako my, tam nocují 3 další auta, hned se cítíme líp, že neporušujeme zákazy sami. Je tu lezecká oblast, tak se uklidňujeme myšlenkou, že se to lezcům toleruje a tváříme se jako lezci.
5. den: Po dlouhé době jsem se docela vyspala a ráno se budím brzo a beru Ragiho a ještě za tmy se jdeme projít dolů k Limskému fjordu. Po dlouhé době taky nesnídáme u moře, ale v lese. Dnes se vydáváme na pochod do pirátské jeskyně vzdálené 4,3km. Kdo to ujde tam i zpět bez kňourání, dostane řád pirátské šalvěje. Příslib řádu zafungovat a i 4 letá Matylda to zvládla. Na cestu zpět dostala vodítko s Ragem, kterej jí sloužil jako motůrek a táhl jí. Krásná procházka, krásný fjord. Pro mě ohromný zjištění, že Vavřín není jen zaprdlá bylinka v květináči, ale ohromnej opravdovej strom. Vyrážíme na odpolední koupačku před Rovinj, na sladoled a kávu do Rovinje. Krásné město, akorát s dětmi není takový prostor bloudit uličkama a nasávat atmosféru, tak jsme si s Hobrem řekli, že se sem vrátíme jen spolu. Spát jedem trochu zpět. Ve špičce Limského zálivu je prašná cesta vedoucí od civilizace pryč a po chvíli jízdy je tam takové hezké kryté posezení. Tak jsme tam zajeli, že přespíme a ráno posnídáme. Uklidňujeme se, že sem určitě nikdo nechodí. V půl 10 se přivalil obří traktor a začal na políčku proti nám něco dělat a za traktorem pán v osobáku a parkuje vedle nás. Pomoc,jde nás vyhodit. Nešel. Hombre se s ním dal do řeči svojí slovanštinou, zjistil, že je to místní zemědělec, že chová istrijský skot, prasata a koně na maso. No což, respektuji, že každý holt máme koně z jiného důvodu. Obdarovali jsme ho 2 plechovkami českého piva a rozloučili se.
6. den jedeme na doporučení našich přátel do Fažany a jsme taky nadšení. Psí pláž hned vedle centra, pláže prázdné, lidí ve městě snesitelně a my se tady válíme celý den až do večeře. Poprvé si kupujeme pizzu a za růžového západu slunce večeříme. Spát jedem kousek za město k pevnosti punte Christo. Byl tam klid.
7. den snídáme na útesu u moře a jedeme do hlavního centra Istrie, do Puly. Chrámy ani koloseum nás úplně netáhnou, ale aquarium Verundela ano. Je zde záchranná stanice pro mořské želvy, které pak vrací zpět do moře. Tak se kocháme karetama i dalšíma tvorama, ale že by ty akvária byla kdovíjak krásná a vytuněná…to ani ne. No nic. Jedeme do Puly, mám těžkej úkol najít banku a vyměnit kuny za eura. Hotovo. Ještě na poštu poslat pohledy. Hotovo. Tyto dvě návštěvy, ruch města a lidi nás tak vyšťavili, že chceme pryč. Před odjezdem jsme ještě objevili ten nejlepší sladoled. Nejdražší, ale nejlepší. Při hledání pláže se nám stane taková nemilá věc. Hombre lehce pomačkal okolí zadního kola našeho transporteru a následně mu ještě přidal pavouka na přední sklo. Pro podrobnější historku se kdyžtak obraťte na něj. Po tomto psychickém vyčerpání se nám nechce hledat místo na spaní, tak jedem do kempu v Medulinu. Je to tam hezké, přímo u moře, umývárny, záchody, elektřina..něco do sebe to má.
8. den po snídani vyrážíme prozkoumat poloostrov Kamenjak. Za mě to bylo nejvíc krásný místo, co jsme navštívili. Azurová voda, útesy, jeskyně, skály – divočina, nádhera. Pak připluly lodě, tak jsme změnili pláž a zase nádhera. Pláž taková lepší pro dětské blbnutí, potkali jsme poprvé v životě naživo kudlanku nábožnou a zrovna byla rozjetá a kudlila. Na požádání, moje děti rády předvedou. J Jedem ještě na tu nejlepší zmrzku, ne do Puly, ale do Premantury, kde jí mají taky. My teda ještě dáváme zastávku i na kávičku. Krásný den zakončujeme na krásném místě nad fjordem Rakalj. Odpočívadlo s lavičkou a stolem pod troskami hradu, vedle něhož je ještě kostel a hřbitov. Jdem se projít, večeříme nad fjordem, je krásně. Na spaní trochu popojedem po postraní cestě víc do strany, ať nejsme ze silnice vidět.
9. den snídáme zase nad fjordem a jedeme dál. Pláží na této straně istrie zas tolik není, ale potkali jsme další 2 kudlanky. Prohlížíme si město Labin a pláž nakonec najdem v přístavu pod ním jménem Rabac. Našli jsme krásný kus pláže, přímo pod hlavní promenádou. Naštěstí lidí už bylo málo, tak nebyl problém být na pláži sami a neviděni. Děti si užily krásné velké vlny. Ale v sezoně to tu musí být asi příšerně narvaný. Po odpolední koupačce přejíždíme do penzionu Skalameri, kde máme rezervované 2 noce se snídaní. Luxxuuuus! Ubytování je krásné, pod istrijským pohořím Učka. Majitelé jsou milí italové Barbara a Lino, ale úplně nemluví moc anglicky a ani Hombre se svou slovanštinou by asi neuspěl, tak si moc dlouho nepovídáme. Ještě ten večer (jak hombre předpověděl) začíná pršet a fičet. Vytahuji ručníky z auta a doufám, že konečně uschnou.
10. den se probouzíme do větru i deště, na ranní procházce s Ragim potkávám v lese divočáčka, kvíknul a zmizel dřív, než jsem se stačila začít bát (vidím hůř na dálku a myslela jsem, že na té cestě proti mně stojí pes). Nicméně po tomto kvíknutí to obracím a dovenčím Raga po snídani. To už jsme potkali jen 2 srnce. Snídačka s domácíma marmoškama, nutelou a překapávanou kávou vyrobenou samotným Italem byla výborná. Půlku dne se válíme, čteme, hrajeme hry a odpo se vykopeme na výlet k Sopot slap – krásný velký azurový vodopád jen kousíček odsud. Ačkoli pršelo a fučelo, voda v něm nebyla, tak jsme viděli jen skálu a pod ní bahýnko. Chtěli jsme si teda alespoň doplnit zásoby v Lovranu v Lidlu, ale byla neděle. Takže zavřeno. Tak jsme si dali kávu na benzínce, pro děti sušenky a hurá zpátky do peřin. Večeři jsme si zaplatili u paní Barbary a poprvé v životě jsme měli domácí nočky a fritatu. Obojí luxusní.
11. den ráno posilněni snídaní balíme stále mokré ručníky a vyrážíme zdolat nejvyšší horu Istrie Vojak 1396 m.n.m.. Za mě po Kamenjaku druhej nejlepší den. Cestou ještě dáváme malou zastávku a jdeme se projít po opilých kolejích J Na Vojak vede krásná cestička lesem 4km tam, 4km zpět, nahoře je kamenná rozhlednička s krásným výhledem na Kvarner a ostrovy a za hezkého počasí je prý vidět i Triglav (nejvyšší hora Slovinska,jedna z mála hor, kterou mám zdolanou). Pociťujeme, že už je půlka října a přece jenom je chladno. Děti z tohoto pěšího výletu tak nadšené nejsou, ale já Hombre a Rago velmi. Nadšení jim přinášejí až hranolky s kečupem po cestě k místu na spaní. Je nám zima, tak na pláž nejedem, ale ještě s pár drobnýma zastávkama jedeme směr NP Risnjak, kde strávíme jednu opravdu chladnou noc. Ráno balíme a rychle zpátky k moři.
Snídáme opět na břehu moře u houpaček v městečku Jadran s výhledem na ostrov Krk a je nám zima. Přejíždíme ještě kousek po pobřeží k městu Cirkvenica, kde máme v plánu návštěvu ještě jednoho akvária, a k mému překvapení i odpolední koupačku. Udělalo se krásně teplo (místní jsou teda v mikinách a budnách, ale my se svlékáme do plavek a hurá do moře). Jsme široko daleko v moři sami. Po chvíli se teda do vody odvážila ještě jedna německá rodina. Děti si užívají poslední sladoled na břehu moře a my kávu. Počasí se má od zítřka horšit, tak jsme se rozhodli rozloučit se s mořem a odjet o pár dní dřív než bylo v plánu. Je úterý a dovču máme do neděle. Trochu mě to mrzelo, ale sedět v dešti v autě nemá smysl. Dnešní noc již spíme opět na parkovišti v Klentnicích.
12. den vstávám brzo a jdu s Ragim na východ slunce na Sirotčí hrádek. Dnešní den strávíme opět v okolí Mikulova. K snídani si děláme čínskou nudlovku a mě mrznou prsty na nohách i rukách. Ostatní vypadají mnohem víc v souladu s tímto teplotním rozdílem. Dopolední procházka je jasná – na Tanzberg, ale tentokrát po modrý nahoru a po žlutý dolů. Ještě jdeme okouknout místní lom a musím říct, že je taky nádherný. Čas na kávu a dortík se naplnil, tak zkoušíme zase jinou kavárnu než posledně a přišla velká aktrakce – dávkovač na med. Děti ho chtějí k vánocům. Další kroky vedou na Kozí hrádek, kde je krásná vyhlídka na Tanzberg. Scházíme dolů a na oběd jdeme do našeho osvědčeného nejoblíbenějšího vegetariánského podniku Veggiedick. Máváme Pálavě a slibujeme jí brzký návrat. Jedeme domů. Teda ne tak úplně, Máťa má ještě potřebu se cestou někde pohoupat. Tak jí přání splníme a můžeme už opravdu jet domů.
Chorvatský roadtrip tímto končí. My jsme si nechali dovolenkový režim až do plánované neděle. Tzn. že vařím pouze snídani, ostatní obstará Hombre s dětmi. Ve čtvrtek prší, tak podnikáme výlet do Bozkovských dolomitových jeskyní a do kavárny Klid v Semilech a od pátka do neděle ještě jedeme na dlouho plánovanou návštěvu za kamarádama do Liberce. Jsou to velcí sportovci a cestovatelé, tak jsme z nich tahali informace kde byli a co zažili a bylo to moc fajn.